Korejský nůžkový gril

Byla to celkem náhoda. Jak říká jeden můj známý, stalo se to „z leknutí“. Prostě jsem se ocitl v Jižní Korei. Nebudu zastírat, že pro mě, jako typického středoevropana, je to jasná exotika. Všechno, ale naprosto všechno je tam jiné. Domy, auta, chování lidí, jídlo – prostě všechno. Ale aby nedošlo k mýlce, v žádném případě to nemyslím zle. Korea je pro turistu země hodně zajímavá. Už jenom přejezdy mezi městy, buď v autobusech (celkem levné a pohodlné cestování), nebo ve vlaku (trochu dražší, ale hodně rychlé a o poznání pohodlnější než bus) byly parádní. Ta okolní příroda, různá políčka s bůhvíčím vším, vesničky, města … Paráda.

Po pár hodinách jízdy ze Soulu na jih jsme nakonec dorazili do naší cílové destinace – města Gumi, které leží zhruba uprostřed poloostrova. Nechci psát o tom, co v Gumi je a není, to se dá najít v různých cestopisech. Co mě ale rozhodně zaujalo, byl korejský grill bar. Korejci BBQ milují. Tenhle typ restaurací je na každém kroku a rozhodně doporučuji nějaký navštívit.

První věcí, které si nelze nevšimnout a která stojí za zmínku je, že korejský kuchař na „krájení“ nepoužívá nůž, ale nůžky. To se fakt neokouká. Na grilu, který je součástí každého stolu, už je z obou stran napůl hotový pěkný kus masa, když ho kuchař začne nůžkami stříhat na širší nudličky. Důvod je jasný – v Korei se jí výhradně hůlkami a případný zápas mezi hůlkami a pořádným steakem by byla fraška. Takže všechno, tedy maso, zelenina, houby atd., je nastříháno na jednohubkovou velikost a tak připraveno pro hosta.

Chutě korejské krmi se od evropské docela odlišují. Korejci mají rádi pikantní jídla (ale nemusíte, když nechcete) a také kyselé chutě. Všudepřítomné kimchi a nakládaná zelenina je toho důkazem. Co se mi na korejské gastronomii, a vlastně na asijské všeobecně, líbí, je společné stolování. Žádné objednávání jídla jenom pro jednoho, s následným majetnickým objímáním svého talíře, jako výraz uctívání „miláška“, se nekoná – i když čest výjimkám, ale pěkně všechno na stůl a každý si bere na co má chuť. To prostě miluju! Ten šavlový tanec hůlek nad stolem a jejich cinkání nad mističkami, to je prostě zážitek, kterou si rád někdy zopakuji. A mezi jednotlivými sousty uvolněná komunikace, takže jsme se dozvěděli soustu detailů z korejského denního života a samozřejmě i obráceně; Korejci byli stejně dychtiví se dozvědět o Evropě, jako my o Korei.

Nakonec příjemného večera ale přišla absolutní bomba! Polévka! Cože??? To jako fakt? Ta se přece jí na začátku jídla, to ví každý! Kromě Korejců. Ti si dávají jako tradiční tečku ledovou polévku. Je to koncert pro ledovou drť, nudle, vejce, zeleninu, kdo chce tak pálivou papričku a hůlky. Domorodci si ze mě udělali srandu a říkají: „Když se ti ty nůžky tak líbí, tak si to s nimi nastříhej“. Tak jo. Rozmašíroval jsem to na větší kousky a pustil se do toho. Přiznám se, že po tom vydatném grilování jsem to nedal celé, ale bylo to neuvěřitelně zajímavé. Všechny ty chutě dohromady za studena, nebo spíš za ledova, se k sobě perfektně hodily a já jsem se na konci večera od stolu zvedal spokojený nejenom tělesně, ale hlavně obohacený o spoustu nových, doposud nepoznaných zážitků.

Pokud budete mít příležitost, minimálně v některé z korejských restaurací tady na naší hroudě, neváhejte. Zážitek určitě stojí za to.

P