The Kathmandu – Nepali Restaurant, Olomouc
Nepálská kuchyně je parádní. Na mých cestách jsem jich navštívil opravdu hodně, ale ne všechny stály za zapamatování. Nicméně The Kathmandu na Dolním náměstí v Olomouci se mi do paměti vryla naprosto nesmazatelně. Hned na začátku musím upřímně říct, že laťka je v Kathmandu pro srovnání s ostatními nepálskými restauracemi nasazena tak vysoko, že bude opravdu těžké ji překonat. Nechci ale předbíhat, pojďme na to pěkně popořádku.
Kathmadu je lehké najít. Vstup do restaurace je po nádherném schodišti a na náměstí ji bezpečně najdete. Byl jsem tady už nesčetněkrát, ale vždycky když vstoupím do sálu restaurace si vzpomenu na svůj první dojem z tohoto prostoru – tady musel dřív být taneční sál. Olomoučtí to možná potvrdí, já jenom doufám, že jsem se moc nesekl. Na té konstrukci u stropu úplně vidím světla a z rohů stoupá dým… 🙂 Zpátky na zem! Prostor je sice velký, ale velmi vkusně zařízený a přehledný; výzdoba s buddhistickými motivy je stylová, takže se tu budete cítit příjemně hned na „první dobrou“. Za zmínku stojí i nepálská a indická hudba pouštěná v decentní hlasitosti. Rozhodně neruší, ale pěkně dokresluje celkovou atmosféru. První dojem je tady určitě na jedničku.
Po usazení a krátkém rozkoukání už můžete vybírat z místní nabídky. Ta je standardně poskládána podle hlavní suroviny, takže si, kromě pár výjimek, můžete dopřát všechny úpravy s kuřecím, jehněčím, krevetami, rybou nebo pro vegetariány s Panýrem a samozřejmě i luštěninová jídla. Protože jsem tu byl už tolikrát, že to ani nejsem schopen spočítat, měl jsem tu, kromě ryb, už úplně všechna masa a samozřejmě i vegetariánská jídla, protože v poslední době masu úplně neholduji, a mohu s čistým srdcem říct, že je úplně jedno, co bude „hlavní“ ingredience. Jídlo je vždy úžasné s vrstvenými chutěmi a perfektní prací s kořením. To je také důvod, proč je slovo „hlavní“ napsáno v uvozovkách. V Kathmandu to rozhodně není o mase nebo sýru, ale o chutích. A těch se vám tu dostane dostatečné množství = rozhodně ne málo, ale ani ne nepříjemně mnoho. Kuchařova hlavní přidaná hodnota je v harmonii. Pokud ale holdujete ostřejším úpravám, tak vám nic nebrání vyzkoušet místní Vindaloo. To totiž protáhne i opravdu otrlé vyznavače papriček. Abych ale nezapomněl, zdejší Naan chuťově dokonale ladí k vybraným jídlům. Ochutnal jsem tu všechny nabízené úpravy Naanu a všechny jsou parádní. Nejradši mám sice česnekový, ale vyzkoušejte cokoli, určitě nebudete zklamáni – třeba kašmírský se sušeným ovocem je určitě zajímavý. Pokud bych měl něco doporučit, měl bych sice několik favoritů, které nikdy nezklamou, ale po krátkém přemýšlení bych chtěl vyzdvihnout tyhle tři:
- Cokoli se špenátem. Ten je vždy parádně vychucený a v perfektní konzistenci.
- Cokoli z Tandoori. Ta chuť koření společně se zvukovým a vizuálním vjemem, když dostanete prskající a kouřící směs na stůl je super.
- Dal Bhat Tali. Jehněčí, kuřecí a krevety s luštěninami, rýží nebo Naanem a několika omáčkami. Všechno na jednom tácu v oddělených přihrádkách a navrch ještě dezert. Super kombinace, i když tedy hlavně pro velké jedlíky, protože je toho opravdu ranec. Ale stojí to za tu námahu 🙂
Ještě jsem se nezmínil o obsluze. Ta je celkově nevýrazná, ale v tom nejlepším slova smyslu. Je vždy k dispozici, zároveň na sebe nestrhává pozornost a pokud potřebujete cokoli doplnit, je to vždy rychlé, bez ohledu na zaplněnost restaurace. A hlavně – a to mám na místní obsluze úplně nejradši – je to vždy s úsměvem. Je jedno, jestli zrovna slouží kluci nebo děvčata, vždy je to stejné. Určitě to bude povahou Nepálců, nicméně tohle je drobnost, kterou bych rád viděl ve všech restauracích bez ohledu na zaměření.
The Kathmandu se hodnotí úplně samo. Skoro se mi chce napsat, že závidím olomouckým, že mají ve městě takovýhle klenot. V Olomouci jsem několikrát do roka (zhruba 3 – 4x za rok) a tahle restaurace je pro mě vždy první volba. Nebudu tvrdit, že tu nemám i jiné favority, to by rozhodně nebyla pravda, ale tahle nepálská restaurace je prostě jednoznačné číslo 1. Tohle musíte vyzkoušet a hlavně se sem vracet. Jak říkala Simona Stašová v jednom dílu seriálu Přítelkyně z domu smutku: „Kdo jednou zkusí, už nechce jináč!“ Takže zcela jasně – Palec nahoru!
Hodnocení: Nirvána
