Na Stodolci, Dolní Chřibská
Šluknovský výběžek mi zatím nějak unikal. Vím, je tam České Švýcarsko, které je určitě velkým tahákem, ale prostě to zatím nikdy nevyšlo. Minulý týden jsem byl ale na pár dní v Rumburku a tak jsem se samozřejmě začal zajímat o místa, kde bychom strávili nějakou tu pěknou chvilku. A mám ohromné štěstí, že jsem narazil na usedlost Na Stodolci v Dolní Chřibské. Chřibská je malé městečko na jižním okraji Šluknovského výběžku a jenom pár hodů kamenem od zmíněného Českého Švýcarska. Upřímně, když jedete do tohoto koutu republiky, je to docela smutný pohled na zanedbaná městečka a vesničky a Chřibská na vás bude působit jako zjevení z jiného světa – a to i jenom při průjezdu městečkem. Opravené domy, relativní čistota a hlavně moc pěkná radnice stojí za zastávku. To hlavní na vás ale čeká v západním cípu Chřibské.
Nejdříve ale jedno doporučení – vlastně dvě. To první je, abyste odstavili auto někde v okolí rynku a vydali se Na Stodolec pěšky. Trefíte tam po zelené a nám cesta zabrala slabou půlhodinku. Nejenom, že vám pěkně vytráví, ale můžete obdivovat i nádherné domky, u některých dokonce s unikátní fasádou. Nicméně, pokud se nejste ochotni vzdát svého motorizovaného přítele, je pro vás připraveno dostatek parkovacích míst. Druhé doporučení už se týká samotné návštěvy restaurace. Rozhodně si stůl zarezervujte, protože i přes celkem velkou kapacitu stolů (my jsme na účtu měli číslo stolu 34!) se může stát, že budete muset čekat, než se uvolní místo. Během těch dvou hodin, které jsme tam strávili, jsem to pozoroval několikrát. My jsme naštěstí rezervaci měli, takže jsme šli na jistotu.
Už na první pohled je tahle usedlost příjemné místo. Opravený, čistě omítnutý domeček, vlastně penzion s restaurací a pěkně upraveným okolím, vás navnadí, že tady by to mohlo „bejt dobrý“. Usazení ke stolu bylo vzhledem k rezervaci okamžité. Protože zrovna odešli hosté ze zahrádky, mohli jsem si i vybrat, jestli chceme být uvnitř nebo venku. Venku bylo nádherně, tak jsme si zvolili zahrádku a udělali jsme dobře. Svítilo sluníčko, lehký vítr čistil vzduch, prostě idylka. První věc, která mě na restauraci zaujala, a to už když jsem si prohlížel jejich stránky, když jsem dělal rezervaci, byl jídelní lístek. Na jídelním lístku nejsou desítky položek, jak bývá v poslední době v oblibě. Nabídka je střídmá i když rozhodně ne spartánská, takže si každý celkem rychle vybere. Myslí samozřejmě i na děti a také na vegetariány, takže několik položek v nabídce je s označením „vege“. Objednali jsme si vepřovou panenku s houbovou omáčkou a opečenými malými brambůrkami a druhé jídlo byl zeleninový salát s kozím sýrem. K pití jsme měli parádní neperlivou malinovku.
Chvilku jsme na jídlo čekali, což nám v tak příjemném prostředí a počasí vůbec nevadilo, takže jsme mohli, kromě příjemného hovoru, také pozorovat okolní cvrkot a práci obsluhy. Děvčata byla naprosto skvělá. Byla srdečná ke všem, přitom diskrétní, stíhala všechno s grácií a to včetně vydezinfikování stolů po odchodu hostů. Musel jsem je obdivovat, jak to všechno zvládaly v rouškách. Takže určitě klobouk dolů. Ale příjemná mezihra utekla jak voda v místním potoce a my jsme měli talíře před sebou. Začnu malým, ale příjemným detailem – talíře jsou nahřáté. To jsem tu nečekal, takže to potěšilo. Stejně jako prostě servírovaná jídla, bez žádným zbytečných kudrlinek, kterým se vznosně říká „moderní prezentace“. To fakt nemusím; a tady by to ostatně ani nehrálo s okolním prostředím a směrem, kterým se restaurace vydala. Obě jídla byla naprosto parádní. Sice jsem neměl panenku, takže mohu mluvit jenom o salátu, ten byl ale jednoznačně skvělý. Čerstvost zeleniny je tady absolutní základ, co mě ale opravdu dostalo, byl kozí sýr. To vám byla dobrota. Perfektní konzistence, jemná vůně a chuť. I když to nemůžu udělat osobně, chtěl bych za něj farmáři, který ho tak dobře řemeslně udělal, vystavit poklonu. Nerad bych zapomněl na dresing, bez kterého by to nebylo tak dokonalé. Dohromady to byla naprostá bomba. Rozzáří se mi úsměv, jenom když si na to vzpomenu.
Protože mě ale salát úplně nezasytil (popravdě jsem s tím počítal), objednal jsem si ještě lívaneček. Lepší dezert jsem si opravdu dát nemohl. Domácí koláč sice vypadal také dobře, ale to co mi přinesli, byla paráda. Lívaneček s čerstvým ovocem a smetanovým přelivem (talíř opět vyhřátý). Tohle nemá chybu. Espreso nakonec a dokonáno jest.
Dvě hodiny utekly jako voda a my odcházíme. Nicméně tenhle zážitek ve mně zůstane na dlouhou dobu. Restaurace Na Stodolci je jasná ukázka toho, jak to má v restauraci vypadat. Když si majitel vytyčí jasnou a hlavně jednoduchou cestu a drží se jí, domluví si prvotřídní suroviny od místních pěstitelů a chovatelů, připraví příjemné prostředí a udrží šikovný personál, tak se mu před podnikem budou dělat fronty. Tenhle zážitek doporučuji naprosto každému. Ohromné díky!
Tohle si zaslouží jenom jedno – palec nahoru a klobouk dolů!
Hodnocení: Jasná Nirvána!
P
